Job 24

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?