Job 20:12–22

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.