Job 16:6–17

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.