Job 15:20–24

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.