Job 39:26–40:5

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.

(39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:

(39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.

(39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:

(39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.

(39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.