Genesis 3–6

Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.

A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.

Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.

Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.

Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho.

I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?

Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.

I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.

I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?

I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.

Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.

Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.

I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.

Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.

I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení na Kaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.

Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.

Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.

I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.

Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla.

I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích.

A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné.

A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.

I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.

Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát.

Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain.

Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.

Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.

Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou.

Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.

I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.

A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel.

Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa.

A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery.

I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel.

Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana.

A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery.

I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel.

Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele.

A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery.

I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel.

Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda.

A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery.

I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel.

Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha.

A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery.

I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel.

Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma.

A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery.

I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.

A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh.

Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, když zplodil Lámecha.

A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery.

I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel.

Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna,

Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho,od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin.

A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery.

I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel.

A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.

Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

Ale Noé našel milost před Hospodinem.

Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

(Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

S tebou však učiním…