Galatians 4–5

Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,

Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.

Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.

Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem,

Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.

A že jste synové, protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče.

A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.

Ale tehdáž, neměvše známosti Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.

Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?

Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.

Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.

Buďte jako já, neb i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.

Neb víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprve.

A pokušení mé, přišlé na tělo mé, nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.

Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že, kdyby to možné bylo, oči vaše vyloupíce, byli byste mi dali.

Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?

Milujíť vás někteří nedobře, nýbrž odstrčiti vás chtějí, abyste vy je milovali.

Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.

Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás),

Chtěl bych pak přítomen vám býti nyní a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.

Povězte mi, kteříž pod Zákonem chcete býti, nepozorujete-liž Zákona?

Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné.

Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení.

Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.

Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.

Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.

Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více nežli ta, kteráž má muže.

Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.

Ale jakož tehdáž ten podle těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl zplozen podle Ducha, tak se děje i nyní.

Než co praví Písmo? Vyvrz služebnici i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné.

A tak, bratří, nejsmeť synové služebnice, ale svobodné.

Protož v svobodě, kterouž Kristus nás osvobodil, stůjte a nezapletejtež se zase v jho služebnosti.

Aj, já Pavel pravím vám, že budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje.

A zase osvědčuji všelikému člověku, kterýž se obřezuje, že jest povinen všecken Zákon naplniti.

Odcizili jste se Krista, kteřížkoli v Zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti.

My zajisté duchem z víry, naděje spravedlnosti očekáváme.

Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající.

Běželi jste dobře. Kdo jest vám překazil, abyste pravdy neposlouchali?

Neníť ta rada z toho, kterýž vás volá.

Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje.

Jáť mám naději o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete; ale ten, jenž kormoutí vás, trpěti bude soud, kdožť jest on koli.

Já pak, bratří, káži-li také obřízku, i pročež protivenství trpím? Tedy jest vyprázdněno pohoršení kříže.

Ó by raději odřezáni byli, kteříž vás nepokojí.

Nebo vy v svobodu povoláni jste, bratří, toliko abyste té svobody nepokládali sobě za zámysl povolování tělu, ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek.

Nebo všecken Zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

Pakli se vespolek koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli.

Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.

Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne hned, což byste chtěli, to činili.

Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod Zákonem.

Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost,

Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty,

Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréžto kdožkoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prve pravil, že království Božího dědicové nebudou.

Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.

Proti takovýmť není Zákon.

Nebo kteříž jsou Kristovi, tiť jsou tělo své ukřižovali s vášněmi a s žádostmi.

Jsme-liť tedy Duchem živi, Duchem i choďme.

Nebývejme marné chvály žádostivi, jedni druhých popouzejíce a jedni druhým závidíce.