1 Corinthians 14:26–32

Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.

Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.

Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.

Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.

Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.

Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.

Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.