1 Corinthians 10:14–28

Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.

Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.

Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?

Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.

Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?

Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.

Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.

Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů.

Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?

Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.

Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.

Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

Nebo Páněť jest země i plnost její.

Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.