Kapitola 102

Lid Boží v zajetí pokorně 4 své bídy Bohu předkládá, 13 jim se potěšuje, 25 a aby pamětliv js na sliby i slávu svou, dobrodincím lidu svého zůstati ráčil, za to se modlí.

1 (102:1) Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. (102:2) Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

2 (102:3) Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

3 (102:4) Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

4 (102:5) Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

5 (102:6) Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

6 (102:7) Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

7 (102:8) Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

8 (102:9) Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

9 (102:10) Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

10 (102:11) Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

11 (102:12) Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

12 (102:13) Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

13 (102:14) Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

14 (102:15) Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

15 (102:16) Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

16 (102:17) Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

17 (102:18) Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

18 (102:19) Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

19 (102:20) Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

20 (102:21) Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

21 (102:22) Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

22 (102:23) Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

23 (102:24) Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

24 (102:25) Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

25 (102:26) I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

26 (102:27) Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

27 (102:28) Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

28 (102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.