Kapitola 4

Podobenství rozsevače předložil Pán zástupům, 36 a po kázání plavil se přes moře, kteréž se zbouřilo, 39 ale Pán jsa vzbuzen, slovem větry spokojil.

1 A opět počal Ježíš učiti *u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

3 Slyšte. Aj, vyšel *rozsevač, aby rozsíval.

4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.

5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.

6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

8 Jiné pak padlo *v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak *stý.

9 I pravil jim: Kdo *má uši k slyšení, slyš.

10 A když pak byl sám, tázali *se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,

12 Aby *hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

13 I dí jim: Neznáte *podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

14 Rozsevač, *ten slovo rozsívá.

15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.

18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,

19 Ale *pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.

20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

21 Dále pravil jim: Zdali *rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

22 Nebo *nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.

23 Jestliže kdo má *uši k slyšení, slyš.

24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou *měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

25 Nebo *kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

27 A *spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.

28 Nebo sama *od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

29 A když sezrá úroda, ihned *přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

31 Jest jako zrno *horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

32 Ale když vsáto bývá, roste, a *bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

33 A *takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

37 Tedy stala se *bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.

38 A on zzadu na lodí *spal na podušce. I *zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic *nedbáš, že hyneme?

39 I *probudiv se, *přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte *víry?

41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr *i moře poslouchají jeho?