Kapitola 2

Kristus Pán uzdravil šlakem poraženého, odpustiv mu hříchy. 14 Matouše povolal. 18 Půst a zámutky budoucí předpověděl, 28 a sebe Pánem soboty býti ukázal.

1 A opět všel do Kafarnaum *po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.

2 A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo.

3 Tedy *přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl.

4 A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.

5 A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.

6 A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:

7 Co *tento tak mluví rouhavě? Kdo můž *odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

8 To hned poznav *Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?

9 Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď?

10 Ale abyste věděli, že *Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:

11 Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.

12 I *vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se *děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.

13 I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.

14 A *pomíjeje Ježíš, uzřel Léví syna Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.

15 I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; neb mnoho jich bylo, a šlo za ním.

16 Zákoníci pak a farizeové vidouce, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což jest toho, že s publikány a hříšníky jí a pije Mistr váš?

17 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť *jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

18 Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli *jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?

19 I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se, když jest s nimi *Ženich? Dokavadž mají s sebou Ženicha, nemohouť se postiti.

20 Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude Ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.

21 Ano nižádný *záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě něco, i bývá větší díra.

22 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a tak víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.

23 I stalo se, *že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho jdouce *vymínati klasy.

24 Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť činí učedlníci tvoji, *čehož nesluší činiti v sobotu.

25 I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

26 Kterak *všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo *jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?

27 I pravil jim: Sobota *pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.

28 Protož Syn člověka *jest pánem také i soboty.