Kapitola 19

David ukázav, jak se Bůh věcmi stvořenými i slovem svým v známost uvozuje, 13 modlí se, aby ho od hříchů předešlých očistil, 14 od dalších zdržel, 15 a v Kristu sobě oblíbil.

1 (19:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (19:2) Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

2 (19:3) Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

3 (19:4) Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

4 (19:5) Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

5 (19:6) Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

6 (19:7) Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

7 (19:8) Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

8 (19:9) Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

9 (19:10) Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

10 (19:11) Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

11 (19:12) Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

12 (19:13) Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

13 (19:14) I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.

14 (19:15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.