Psalm 39:10–13

(39:11) Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

(39:12) Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

(39:13) Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

(39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.