(22:1) Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. (22:2) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

(22:3) Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

(22:4) Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

(22:5) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

(22:6) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

(22:7) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

(22:8) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

(22:9) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

(22:10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

(22:11) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

(22:12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

(22:13) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

(22:14) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

(22:15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

(22:16) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

(22:17) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

(22:18) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

(22:19) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

(22:20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

(22:21) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

(22:22) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

(22:23) I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

(22:24) Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

(22:25) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

(22:26) O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

(22:27) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

(22:28) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

(22:29) Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

(22:30) Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

(22:31) Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

(22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Read in Logos

Public Domain