Psalm 47:1–50:23

(47:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. (47:2) Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním.

(47:3) Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi.

(47:4) Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše.

(47:5) Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah.

(47:6) Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby.

(47:7) Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.

(47:8) Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně.

(47:9) Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém.

(47:10) Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest.

(48:1) Píseň žalmu synů Chóre. (48:2) Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.

(48:3) Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.

(48:4) Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.

(48:5) Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,

(48:6) Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.

(48:7) Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.

(48:8) Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.

(48:9) Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.

(48:10) Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.

(48:11) Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.

(48:12) Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.

(48:13) Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.

(48:14) Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu,

(48:15) Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti.

(49:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. (49:2) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

(49:3) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

(49:4) Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

(49:5) Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

(49:6) I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

(49:7) Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

(49:8) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

(49:9) (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

(49:10) Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

(49:11) Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

(49:12) Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

(49:13) Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

(49:14) Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

(49:15) Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

(49:16) Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

(49:17) Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

(49:18) Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

(49:19) Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

(49:20) A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

(49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.