Psalm 46:1–48:14

(46:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. (46:2) Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.

(46:3) A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.

(46:4) Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.

(46:5) Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.

(46:6) Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.

(46:7) Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.

(46:8) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.

(46:9) Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.

(46:10) Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,

(46:11) Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi.

(46:12) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.

(47:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. (47:2) Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním.

(47:3) Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi.

(47:4) Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše.

(47:5) Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah.

(47:6) Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby.

(47:7) Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.

(47:8) Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně.

(47:9) Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém.

(47:10) Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest.

(48:1) Píseň žalmu synů Chóre. (48:2) Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.

(48:3) Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.

(48:4) Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.

(48:5) Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,

(48:6) Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.

(48:7) Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.

(48:8) Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.

(48:9) Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.

(48:10) Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.

(48:11) Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.

(48:12) Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.

(48:13) Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.

(48:14) Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu,

(48:15) Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti.