Žalmy 104–107

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.

Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.

Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.

Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.

Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.

Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,

Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.

Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.

I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.

Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.

Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.

Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.

Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.

Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.

A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,

Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.

Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Poněvadž napájí…