Proverbs 6:20–35

Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.