List Filipským 2,19–30

Mámť pak naději v Kristu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.

Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.

Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.

Ale jej zkušeného býti víte, podle toho, že jakož syn s otcem se mnou přisluhoval v evangelium.

Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen porozumím, co se bude díti se mnou.

Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo k vám přijdu.

Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,

Poněvadž takovou měl žádost vás všecky viděti, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.

A bylť jest jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.

Protož tím spěšněji poslal jsem ho k vám, abyste, vidouce jej zase, zradovali se, a já abych byl bez zámutku.

Protož přijmětež jej v Pánu se vší radostí, a mějte takové v uctivosti.

Neboť jest pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života svého, jedné aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.