A řekl jsem jim: Nechť nebývají otvírány brány Jeruzalémské, až obejde slunce, a když ti, jenž tu stávají, zavrou brány, vy ohledejte. A tak postavil jsem stráž z obyvatelů Jeruzalémských, každého v stráži jeho, a každého naproti domu jeho.

Město pak to bylo široké a veliké, ale lidu málo v ohradě jeho, a domové nebyli vystaveni.

Protož dal mi to Bůh můj v srdce mé, že jsem shromáždil přednější, a knížata i lid, aby byli vyčteni podlé pořádku rodů. I nalezl jsem knihu o rodu těch, kteříž se byli prvé přestěhovali, a našel jsem v ní napsáno:

Tito jsou lidé té krajiny, kteříž šli z zajetí a přestěhování toho, jakž je byl přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský, a navrátili se do Jeruzaléma a do Judstva, jeden každý do města svého.

Kteříž přišli s Zorobábelem, s Jesua, s Nehemiášem, Azariášem, Raamiášem, Nachamanem, Mardocheem, Bilsanem, Misperetem, Bigvajem, Nechumem, Baanou, počet mužů z lidu Izraelského:

Synů Farosových dva tisíce, sto sedmdesát dva;

Synů Sefatiášových tři sta sedmdesát dva;

Synů Arachových šest set padesát dva;

Synů Pachat Moábových, synů Jesua a Joábových, dva tisíce, osm set a osmnáct;

Synů Elamových tisíc, dvě stě padesát čtyři;

Synů Zattuových osm set čtyřidceti pět;

Synů Zakkai sedm set a šedesát;

Synů Binnui šest set čtyřidceti osm;

Synů Bebai šest set dvadceti osm;

Synů Azgadových dva tisíce, tři sta dvamecítma;

Synů Adonikamových šest set šedesáte sedm;

Synů Bigvai dva tisíce, šedesáte sedm;

Synů Adinových šest set padesát pět;

Synů Aterových z Ezechiáše devadesát osm;

Synů Chasumových tři sta dvadceti osm;

Synů Bezai tři sta dvadceti čtyři;

Synů Charifových sto a dvanáct;

Synů Gabaonitských devadesát pět;

Mužů Betlémských a Netofatských sto osmdesát osm;

Mužů Anatotských sto dvadceti osm;

Mužů Betazmavetských čtyřidceti dva;

Mužů Kariatjeharimských, Kafirských a Berotských sedm set čtyřidceti a tři;

Mužů Ráma a Gabaa šest set dvadceti jeden;

Mužů Michmas sto dvadceti dva;

Mužů z Bethel a Hai sto dvadceti tři;

Mužů z Nébo druhého padesáte dva;

Synů Elama druhého tisíc, dvě stě padesát čtyři;

Synů Charimových tři sta dvadceti;

Synů Jerecho tři sta čtyřidceti pět;

Synů Lodových, Chadidových a Onových sedm set dvadceti jeden;

Synů Senaa tři tisíce, devět set a třidceti.

Kněží: Synů Jedaiášových z domu Jesua devět set sedmdesát tři;

Synů Immerových tisíc, padesát dva;

Synů Paschurových tisíc, dvě stě čtyřidceti sedm;

Synů Charimových tisíc a sedmnáct.

Levítů: Synů Jesua a Kadmiele, synů Hodevášových sedmdesát čtyři.

Zpěváků: Synů Azafových sto čtyřidceti osm.

Vrátných: Synů Sallumových, synů Aterových, synů Talmonových, synů Akkubových, synů Chatita, synů Sobai, sto třidceti osm.

Netinejských: Synů Zicha, synů Chasufa, synů Tabbaot,

Synů Keros, synů Sia, synů Fadon,

Synů Lebana, synů Chagaba, synů Salmai,

Synů Chanan, synů Giddel, synů Gachar,

Synů Reaia, synů Rezin, synů Nekoda,

Synů Gazam, synů Uza, synů Paseach,

Synů Besai, synů Meunim, synů Nefisesim,

Synů Bakbuk, synů Chakufa, synů Charchur,

Synů Bazlit, synů Mechida, synů Charsa,

Synů Barkos, synů Sisera, synů Tamach,

Synů Neziach, synů Chatifa,

Synů služebníků Šalomounových, synů Sotai, synů Soferet, synů Ferida,

Synů Jaala, synů Darkon, synů Giddel,

Synů Sefatiášových, synů Chattil, synů Pocheret Hazebaim, synů Amon,

Všech Netinejských a synů služebníků Šalomounových tři sta devadesát dva.

Tito také byli, kteříž vyšli z Telmelach a Telcharsa: Cherub, Addon a Immer. Ale nemohli prokázati rodu otců svých a semene svého, že by z Izraele byli.

Synů Delaiášových, synů Tobiášových, synů Nekodových šest set čtyřidceti dva.

A z kněží: Synové Chabaiášovi, synové Kózovi, synové Barzillai toho, kterýž pojav sobě z dcer Barzillai Galádského manželku, nazván jest jménem jejich.

Ti vyhledávali jeden každý zapsání o sobě, chtíce prokázati rod svůj, ale nenašlo se. A protož zbaveni jsou kněžství.

A zapověděl jim Tirsata, aby nejedli z věcí svatosvatých, dokudž by nestál kněz s urim a tumim.

Všeho toho shromáždění pospolu čtyřidceti a dva tisíce, tři sta a šedesát,

Kromě služebníků jejich a děvek jejich, jichž bylo sedm tisíc, tři sta třidceti sedm. A mezi nimi bylo zpěváků a zpěvakyní dvě stě čtyřidceti pět.

Koní jejich sedm set třidceti šest, mezků jejich dvě stě čtyřidceti pět,

Velbloudů čtyři sta třidceti pět, oslů šest tisíc, sedm set a dvadceti.

Tehdy někteří z knížat čeledí otcovských dávali ku potřebám. Tirsata dal na poklad tisíc drachem zlata, bání padesát, sukní kněžských pět set a třidceti.

Knížata také čeledí otcovských dali na poklad ku potřebám dvadceti tisíc drachem zlata, a stříbra liber dva tisíce a dvě stě.

Což pak dali jiní z lidu, bylo zlata dvadcet tisíc drachem, a stříbra dva tisíce liber, a sukní kněžských šedesát sedm.

A tak osadili se kněží a Levítové, a vrátní i zpěváci, lid a Netinejští, i všecken Izrael v městech svých. I nastal měsíc sedmý, a synové Izraelští byli v městech svých.

I shromáždil se všecken lid jednomyslně do ulice, kteráž jest proti bráně vodné, a řekli Ezdrášovi učiteli, aby přinesl knihu zákona Mojžíšova, kterýž vydal Hospodin lidu Izraelskému.

Tedy přinesl Ezdráš kněz zákon před to shromáždění mužů i žen i všech, kteříž by rozumně poslouchati mohli, prvního dne měsíce sedmého.

I četl v něm na té ulici, kteráž jest proti bráně vodné, od jitra až do poledne, při přítomnosti mužů i žen, i kteřížkoli rozuměti mohli. A uši všeho lidu obráceny byly k knize zákona.

Stál pak Ezdráš učitel na kazatelnici dřevěné, kterouž byli udělali k té věci, a stál podlé něho Mattitiáš, Sema, Anaiáš, Uriáš, Helkiáš a Maaseiáš, po pravé ruce jeho, po levé pak Pedaiáš, Misael, Malkiáš, Chasum, Chasbaddana, Zachariáš a Mesullam.

Otevřel tedy Ezdráš knihu před očima všeho lidu, (nebo výše stál než všecken lid). Kterouž jakž otevřel, povstal všecken lid.

I dobrořečil Ezdráš Hospodinu Bohu velikému, a všecken lid odpovídal: Amen, amen, pozdvihujíce rukou svých, a skloňujíce hlavy, poklonu učinili Hospodinu tváří k zemi.

Tak i Jesua, Báni, Serebiáš, Jamin, Akkub, Sabbetai, Hodiáš, Maaseiáš, Kelita, Azariáš, Jozabad, Chanan, Pelaiáš, a Levítové vyučovali lid zákonu. Lid pak byl na místě svém.

Nebo čtli v té knize v zákoně Božím srozumitelně, a vykládajíce smysl, vysvětlovali to, což čtli.

Potom řekl Nehemiáš, jinak Tirsata, a Ezdráš kněz, učitel, a Levítové, kteříž lid vyučovali, všemu lidu: Den tento posvěcený jest Hospodinu Bohu vašemu, nekvěltež, ani plačte. (Nebo plakal všecken lid, když slyšeli slova zákona.)

Ale jděte, řekl jim, a jezte tučné věci, a píte sladké, sdílejíce se s těmi, kteříž nemají nic připraveno. Den zajisté tento svatý jest Pánu našemu, protož nermuťtež se, nýbrž radost Hospodinova budiž síla vaše.

A když tak Levítové pospokojili všeho lidu, mluvíce: Mlčte, nebo den svatý jest, a nermuťte se,

Odšel všecken lid, aby jedli a pili, a aby se sdíleli. I veselili se velmi, proto že srozuměli slovům těm, kteráž jim v známost uvedli.

Potom nazejtří sešla se knížata čeledí otcovských ze všeho lidu, kněží i Levítové k Ezdrášovi učiteli, aby vyrozuměli slovům zákona.

Našli pak napsáno v zákoně, že přikázal Hospodin skrze Mojžíše, aby bydlili synové Izraelští v stáncích na slavnost měsíce sedmého,

A aby dali prohlásiti a provolati po všech městech svých i v Jeruzalémě, řkouce: Vyjděte na hory, a přineste ratolestí olivových a ratolestí dříví borového, a ratolestí myrtových, i ratolestí palmových, a ratolestí dříví hustého, abyste nadělali stánků, tak jakž psáno jest.

Protož vyšed lid, přinesli a nadělali sobě stánků, jeden každý na střeše své, i v síních svých, i v síních domu Božího, i v ulici brány vodné, i v ulici brány Efraim.

A tak nadělali stánků všecko shromáždění těch, jenž se vrátili z zajetí, a bydlili v nich, (ačkoli nečinili tak synové Izraelští ode dnů Jozue syna Nun, až do dne toho). I byla radost velmi veliká.

Četl pak v knize zákona Božího na každý den, od prvního dne až do posledního, a drželi slavnost za sedm dní. Osmého pak dne byl svátek podlé obyčeje.

Read in Logos

Public Domain