Marka 6,45–8,26

A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.

A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.

A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.

A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.

Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.

(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.

Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.

A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.

A když vyšli z lodí, hned jej poznali.

A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.

A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.

I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.

Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.

I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.

Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,

A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,

Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?

Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.

Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.

A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.

A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:

Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.

A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.

Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?

I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.

I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.

A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.

I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.

Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.

Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.

I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.

A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.

I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.

Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.

I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.

A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?

Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,

Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.

A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.

I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?

I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.

I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.

A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.

Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.

I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.