Luke 8:40–56

Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.

A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.

Nebo měl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.

Tedy žena jedna, jenž nemoc svou trpěla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,)

Přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.

I řekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?

I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.

A viduci žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.

A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.

A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Již umřela dcera tvá, nezaměstnávej Mistra.

Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Nebojž se, věř toliko, a zdrávať bude.

A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.

Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spíť.

I posmívali se jemu, vědouce, že jest umřela.

On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, řka: Děvečko, vstaň!

I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.

I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.