John 11:1–17

Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.

(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)

Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.

Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.

I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.