John 10:22–42

I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.

Já a Otec jedno jsme.

Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.

Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?

Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,

Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.

Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.

Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.

I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.

I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.

A mnozí tam uvěřili v něho.