John 10:1–16

Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.

To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.

Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.

Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.

Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.