Job 32:15–22

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.