Job 40:6–41:9

(40:1) Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

(40:2) Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

(40:3) Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

(40:4) Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

(40:5) Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

(40:6) Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

(40:7) Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

(40:8) Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

(40:9) A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

(40:10) Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

(40:11) Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

(40:12) Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

(40:13) Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

(40:14) Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

(40:15) Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

(40:16) V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

(40:17) Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

(40:18) Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

(40:19) Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?

(40:20) Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

(40:21) Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

(40:22) Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

(40:23) Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

(40:24) Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

(40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

(40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

(40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

(40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?