Job 36:26–37:24

Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.

(36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.

(37:1) Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

(37:2) Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

(37:3) Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

(37:4) Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

(37:5) Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

(37:6) Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

(37:7) Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

(37:8) Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

(37:9) Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

(37:10) Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

(37:11) A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

(37:12) Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

(37:13) Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

(37:14) Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

(37:15) Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

(37:16) A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

(37:17) Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

(37:18) Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

(37:19) Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

(37:20) Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

(37:21) Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

(37:22) Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

(37:23) Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.