Ecclesiastes 3:1–13

Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.