1 John 1:5–2:11

Toť jest tedy zvěstování to, kteréž jsme slýchali od něho, a zvěstujeme vám: Že Bůh jest světlo, a tmy v něm nižádné není.

Díme-li, že s ním obecenství máme, a ve tmě chodíme, lžeme a nečiníme pravdy.

Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.

Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není.

Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho.

Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého.

A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa.

A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázání jeho ostříháme.

Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázání jeho neostříhá, lhářť jest, a pravdy v něm není.

Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.

Kdo praví, že v něm zůstává, máť, jakž on chodil, i tento tak choditi.

Bratří, ne nějaké nové přikázání vám píši, ale přikázání staré, kteréž jste měli od počátku. A to přikázání staré jestiť slovo to, kteréž jste slyšeli od počátku.

A zase přikázání nové píši vám, kteréžto jest pravé i v něm i v vás. Nebo tma pomíjí, a světlo to pravé již svítí.

Kdo praví, že jest v světle, a bratra svého nenávidí, v temnostiť jest až posavad.

Kdož miluje bratra svého, v světle zůstává, a pohoršení v něm není.

Ale kdož nenávidí bratra svého, v temnosti jest, a v temnosti chodí, a neví, kam jde; nebo temnost oslepila oči jeho.