18 Nebo tak za to mám, že *nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se *zjeviti má na nás.

19 Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.

20 Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,

21 V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.

22 Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,

23 A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení *synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho.

24 Nebo *nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?

25 Pakli čehož nevidíme, *toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.

26 Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. *Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten *Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.

27 Ten pak, *kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté.

28 Vímeť pak, že *milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle *uložení jeho povoláni jsou.

29 Nebo kteréž předzvěděl, ty *i předzřídil, aby byli *připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl *prvorozený mezi mnohými bratřími.

30 Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.