Kapitola 8

Ti, kteříž ne podle těla, ale podle Ducha chodí, vysvobozeni jsou od odsouzení, 17 a ti spolu s Kristem trpíce, 18 budoucí slávy bezpečně, 23 ačkoli ne bez truchlivého lkání, očekávají.

1 A protož *neníť již žádného odsouzení těm, *kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž *nechodícím podle těla, ale podle Ducha.

2 Nebo *zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil *mne od zákona hřícha a smrti.

3 Nebo *seč nemohl býti Zákon, byv *mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v *podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle,

4 Aby *spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle Ducha.

5 Ti zajisté, kteříž jsou *podle těla živi, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha.

6 Nebo smýšlení těla jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj,

7 Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti.

8 Protož ti, kteříž *jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.

9 Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž *Duch Boží *přebývá v vás. Jestližeť pak kdo *Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.

10 A jest-liť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.

11 Jestližeť pak *Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá *v vás, ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí *i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.

12 A takž tedy, bratří, *dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli.

13 Nebo *budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.

14 Nebo *kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.

15 Nepřijali jste *zajisté Ducha služby opět k *bázni, ale přijali jste Ducha *synovství, v němžto voláme Abba, totiž *Otče.

16 A *tenť Duch *osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.

17 A jestliže *synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, *však tak, jestliže spolu s ním trpíme, *abychom spolu i oslaveni byli.

18 Nebo tak za to mám, že *nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se *zjeviti má na nás.

19 Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.

20 Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,

21 V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.

22 Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,

23 A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení *synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho.

24 Nebo *nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?

25 Pakli čehož nevidíme, *toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.

26 Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. *Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten *Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.

27 Ten pak, *kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté.

28 Vímeť pak, že *milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle *uložení jeho povoláni jsou.

29 Nebo kteréž předzvěděl, ty *i předzřídil, aby byli *připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl *prvorozený mezi mnohými bratřími.

30 Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.

31 Což tedy díme k tomu? *Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?

32 Kterýž ani *vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí *nedal?

33 Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? *Bůh jest, jenž ospravedlňuje.

34 Kdo jest, *ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na *pravici Boží jest, kterýž také i *oroduje za nás.

35 A protož kdo *nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?

36 Jakož *psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.

37 Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.

38 Jist jsem *zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani *nastávající věci, ani budoucí,

39 Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od *lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.