Římanům 10,4–13

Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.

Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z Zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich.

Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti.

Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista z mrtvých vzbuditi.

Ale co dí spravedlnost z víry? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. A toť jest slovo to víry, kteréž kážeme,

Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.

Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení.

Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.

Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej.

Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.