Kapitola 57

David před Saulem ucházeje, 4 své doufání v Boha, nepřátel pak ukrutnost předkládá, 9 a toho žádá, aby Bůh jemu pro slávu svou spomohl, nepřátely pak strestal.

1 (57:1) Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. (57:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.

2 (57:3) Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.

3 (57:4) Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.

4 (57:5) Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.

5 (57:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

6 (57:7) Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.

7 (57:8) Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.

8 (57:9) Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.

9 (57:10) Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.

10 (57:11) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

11 (57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.