Proverbs 4:1–27

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.