Proverbs 24

Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.

Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.

Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.

Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.

Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.

Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.

Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.

Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.

Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?

Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.

Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.

Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,

Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.

Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.

Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.

Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.

Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.