Prísloví 1,20–25

Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: