Proverbs 10:1–22:16

Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.

Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.

Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.

K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.

Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.

Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.

Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.

Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.

Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.

Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.

Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.

Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.

Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.

Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.

Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.

Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.

Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.

Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.

Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.

Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.

Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.

Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.

Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.

Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.

Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.

Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.

Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.

Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.

Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.

Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.

Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?

Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.

Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.

Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.

Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.

Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.

Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.

Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.

Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.

Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.

Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.

Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.

Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.

Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.

Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.

Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.

Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.

Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Pohrdá bližním…