Numeri 32–33

Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek.

Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce:

Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon,

Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka.

(Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán.

I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete?

I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?

Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu.

Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin.

Čímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka:

Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne,

Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina.

I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma.

A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele.

Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.

Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,

Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.

Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;

Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.

I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji,

A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své,

A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem.

Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás.

Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte.

I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje.

Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád,

Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj.

I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských,

A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství.

Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán.

I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme:

My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu.

Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol.

A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer,

A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa,

A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky.

Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim,

A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali.

Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil.

I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní.

Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy.

Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého.

Tato jsou tažení synů Izraelských, kteříž vyšli z země Egyptské po houfích svých, pod spravou Mojžíše a Arona.

Sepsal pak Mojžíš vycházení jejich podlé toho, jakž táhli k rozkazu Hospodinovu. Tato jsou tedy vycházení jejich podlé toho, jakž táhli.

Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských,

Kdyžto Egyptští pochovávali všecky prvorozené, kteréž zbil Hospodin mezi nimi, a při bozích jejich vykonal Hospodin soudy své.

Hnuvše se tedy synové Izraelští z Ramesses, položili se v Sochot.

Potom hnuvše se z Sochot, položili se v Etam, jenž jest při kraji pouště.

A hnuvše se z Etam, navrátili se zase k Fiarot, jenž jest před Belsefon, a položili se před Magdalem.

A hnuvše se z Fiarot, šli prostředkem moře na poušť, a ušedše tří dnů cesty po poušti Etam, položili se v Marah.

Jdouce pak z Marah, přišli do Elim, kdežto bylo dvanácte studnic vod, a sedmdesáte palm. I položili se tu.

A hnuvše se z Elim, položili se u moře Rudého.

Potom hnuvše se od moře Rudého, položili se na poušti Sin.

A když se hnuli z pouště Sin, položili se v Dafka.

A hnuvše se z Dafka, položili se v Halus.

Hnuvše se pak z Halus, rozbili stany v Rafidim, kdežto lid neměl vody ku pití.

A hnuvše se z Rafidim, položili se na poušti Sinai.

Hnuvše se pak z pouště Sinai, položili se v Kibrot Hattáve.

A když se hnuli z Kibrot Hattáve, položili se v Hazerot.

Hnuvše se pak z Hazerot, položili se v Retma.

A z Retma hnuvše se, položili se v Remmon Fáres.

Potom hnuvše se z Remmon Fáres, položili se v Lebna.

A hnuvše se z Lebna, položili se v Ressa.

A hnuvše se z Ressa, položili se v Cehelot.

Z Cehelot pak hnuvše se, položili se na hoře Sefer.

A když se hnuli s hory Sefer, položili se v Arad.

A hnuvše se z Arad, položili se v Machelot.

Potom hnuvše se z Machelot, položili se v Tahat.

A hnuvše se z Tahat, položili se v Tár.

A když se hnuli z Tár, položili se v Metka.

A hnuvše se z Metka, položili se v Esmona.

Z Esmona pak hnuvše se, položili se v Moserot.

A když se hnuli z Moserot, položili se v Benejakan.

A hnuvše se z Benejakan, položili se v Chor Gidgad.

A hnuvše se z Chor Gidgad, položili se v Jotbata.

Když se pak hnuli z Jotbata, položili se v Habrona.

A z Habrona hnuvše se, položili se v Aziongaber.

A odtud hnuvše se, položili se na poušti Tsin, jenž jest Kádes.

A hnuvše se z Kádes, položili se na hoře řečené Hor, při končinách země Edomské.

Tu vstoupil Aron kněz na horu, jenž slove Hor, k rozkazu Hospodinovu, a umřel tam, léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v první den měsíce pátého.

A byl Aron ve stu ve dvadcíti a třech letech, když umřel na hoře Hor.

Uslyšel také Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne v zemi Kananejské, že by táhli synové Izraelští.

Tedy hnuvše se s hory Hor, položili se v Salmona.

A hnuvše se z Salmona, položili se v Funon.

Z Funon pak hnuvše se, položili se v Obot.

A když se hnuli z Obot, rozbili stany při pahrbcích hor Abarim, na pomezí Moábském.

Potom hnuvše se od těch pahrbků, položili se v Dibongad.

Z Dibongad hnuvše se, položili se v Helmondeblataim.

A když se hnuli z Helmondeblataim, položili se na horách Abarim proti Nébo.

Odšedše pak z hor Abarim, položili se na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu.

A rozbili stany při Jordánu, od Betsimot až do Abelsetim, na rovinách Moábských.

Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu naproti Jerichu, řka:

Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské,

Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte.

A když vyženete obyvatele země, bydliti budete v ní; nebo vám jsem dal tu zemi, abyste jí dědičně vládli.

Kteroužto rozdělíte sobě k dědictví losem, vedlé čeledí svých. Kterých jest více, těm větší dědictví dáte, kterých pak jest méně, těm menší dědictví dáte. Na kterém místě komu los padne, to jemu bude; podlé pokolení otců svých dědictví dosáhnete.

Pakli nevyženete obyvatelů země od tváři své, tedy ti, kterýchž zanecháte, budou vám jako trní v očích vašich, a jako ostnové po bocích vašich, a budou vás ssužovati na zemi, na kteréž vy bydliti budete.

A na to přijde, abych to, což jsem jim umínil učiniti, vám učinil.