Matouše 26,17–28

Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?

On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.

I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.

A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.

A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?

On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.

Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.

Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.

A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.

Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.