Matouše 24,30–41

A tehdyť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tuť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slavou velikou.

Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, a shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes až do končin jejich.

Od stromu pak fíkového naučte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a listí se pučí, porozumíváte, že blízko jest léto.

Takéž i vy, když uzřeli byste toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích království Boží.

Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou.

Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

O tom pak dni a hodině té nižádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.

Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.

Nebo jakož jsou za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu,

A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky, takť bude i příští Syna člověka.

Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.

Dvě budou ve mlýně při žernovu; jedna bude vzata, a druhá zanechána.