Marka 8,10–26

Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.

I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.

A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.

I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.

Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.

I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.

A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?

Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,

Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.

A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.

I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?

I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.

I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.

A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.

Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.

I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.