Mark 6:47–52

A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.

A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.

Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.

(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.

Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.