Luke 4:16–30

I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podle obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl.

I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno:

Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu,

A zvěstovati léto Páně vzácné.

A zavřev knihu a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň.

I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich.

A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?

I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň také i zde v své vlasti.

I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své.

Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, kdyžto zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, takže byl hlad veliký po vší zemi,

Však Eliáš k nižádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově.

A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský.

I naplněni jsou všickni v škole hněvem, slyšíce to.

A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na nížto město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili.

Ale on bera se prostředkem jich, ušel.