Luke 18:18–30

I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,

Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.