Kapitola 5

O uzdravení člověka nemocí těžkou třidceti osm let zbědovaného; 16 a o nesnázi, kterouž Pán měl pro ten dobrý skutek s Židy.

1 Potom byl svátek Židovský, i *šel Ježíš do Jeruzaléma.

2 Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

3 Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

4 Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

5 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.

6 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?

7 Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.

8 Dí jemu Ježíš: *Vstaň, vezmi lože své a choď.

9 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A *byla sobota v ten den.

10 Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, *neslušíť tobě lože nositi.

11 Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.

12 I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?

13 Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.

14 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; *nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.

15 Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.

16 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.

17 Ježíš pak odpověděl jim: *Otec můj až dosavad dělá, i *jáť dělám.

18 Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že *Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.

19 I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: *Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což *vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.

20 Otec zajisté *miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.

21 Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.

22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken *soud *dal Synu,

23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

24 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, *máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.

25 Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, *kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.

26 Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl *život v samém sobě.

27 A dal jemu *moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.

28 Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto *všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.

29 A *půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.

30 Nemohuť *já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo *nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.

31 Vydám-liť *já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.

32 Jinýť *jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.

33 Vy *jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.

34 Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.

35 Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.

36 Ale já mám větší *svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je *vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.

37 A kterýž mne poslal, *Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani *tváři jeho viděli.

38 A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.

39 Ptejte *se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať *svědectví vydávají o mně.

40 A *nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.

41 Chvály od lidí jáť nepřijímám.

42 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.

43 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve *jménu svém, toho přijmete.

44 Kterak vy můžete *věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, *kteráž jest od samého Boha, nehledáte?

45 Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, *Mojžíš, v němž vy naději máte.

46 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; *nebť jest on o mně psal.

47 Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?