John 20:3–17

Tedy vyšel Petr a jiný učedlník, a šli k hrobu.

I běželi oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prve k hrobu.

A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel.

Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,

A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.

Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prve přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil.

Nebo ještě neznali Písma, že měl Kristus z mrtvých vstáti.

I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prve byli.

Ale Maria stála u hrobu vně, plačici. A když plakala, naklonila se do hrobu.

A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo.

Kteřížto řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.

To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl.

Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.

Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, jenž se vykládá: Mistře.

Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.