Janův 1,6–18

Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan.

Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho.

Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle.

Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.

Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal.

Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.

Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,

Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.

A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy.

Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest nežli já.

A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost.

Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, ale milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se jest.

Boha žádný nikdy neviděl, ale jednorozený Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť jest nám vypravil.