Job 41:10–19

(41:1) Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

(41:2) Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

(41:3) Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

(41:4) Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

(41:5) Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

(41:6) Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

(41:7) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

(41:8) Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

(41:9) Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

(41:10) Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.